Co je kapitalismus?
Žijeme v překrásném světě. Je v něm dostatek všeho, aby mohl každý žít důstojně. V současnosti žije menšina v luxusu a většina z nás tráví celý svůj život těžkou prací pouze proto, aby přežila. My, pracující třída, máme velmi malou část vlastnictví, proto abychom přežili, musíme dělat jednu z těchto tří věcí: pracovat pro šéfa, prosit o pomoc nebo krást. Poslední dvě možnosti nejsou dostupné pro všechny, ale pro většinu jsou velice odpuzující.
Na tom se ve skutečnosti zakládá kapitalismus: musíme prodávat naší schopnost pracovat, hodiny našeho života, za mzdu. Naše práce produkuje věci a zabezpečuje služby, ale naše mzda je nižší než hodnota produktů, které jsme vyrobili nebo vytvořili a mzdou, kterou dostáváme, je zisk, který je nám ukraden. Někdo vybavující telefonáty pro šéfa může vytvořit zisk 400 Kč, ale dostane za něj jen 50 Kč. Zbytek si ukradne šéf a nazývá to „ziskem“, ke kterému je zplnomocněn, protože je to jeho kancelář, kde se berou telefonáty. Aby člověk mohl vytvářet peníze, musí mít nejdříve dostatek peněz, aby měl co vlastnit. V tomto systémů se bohatí stávají ještě bohatší a mocnější, zatímco my se stáváme chudšími a slabšími.
Kapitalismus raději produkuje věci pro zisk, než pro uspokojování potřeb. Například, v hladem sužované Africe velké korporace pěstují plodiny přinášející zisky jako je bavlna, zatímco miliony lidí kolem hladoví. Pokud nemůžeš splatit hypotéku, tvůj dům ti seberou. Léčba a léky na smrtelné nemoci, které stojí naše peníze, jsou prodávány za tisíce korun, zatímco miliony lidí umírají. Globální oteplování a znečištění vyvolané fosilními palivy ohrožuje přežití lidstva na planetě, protože obnovitelné zdroje energie ohrožují zisky naftařských korporací. To se děje v celém světě. Problém není v tom, že se kapitalismus pokazil, a že je možné ho napravit, problém je v tom, že takto skutečně kapitalismus funguje. Neustupující touha po akumulaci, zisku a expanzi pohání kapitál. Zisky mají vždy větší význam než lidé a planeta, protože pokud korporace nedosáhnou dostačujících zisků, zbankrotují nebo budou odkoupeny. Válka, bída, zbrojení, hlad a ničení prostředí je ve skutečnosti důkazem, že kapitalismus funguje ideálně. Jsou to zároveň důkazy toho, že není udržitelný a musí být nahrazen.
Čím chceme kapitalismus nahradit?
Nechceme nahradit jedny šéfy a politiky druhými, jak se to stalo v SSSR. Chceme zničit tržní vládu a kontrolu produkce. Chceme, aby pracující a zaměstnanci služeb demokraticky kontrolovali svá pracoviště. Chceme, aby obyčejní lidé na celém světě žili společně bez peněz a vlády. Nazýváme to svobodným komunismem.
Všechno to vypadá velmi nepravděpodobné, ale je to nyní mnohem možnější, než si myslíš. Přemýšlej, kdo v současnosti dělá nejpotřebnější věci ve společnosti! Jsou to lidé, kteří produkují výrobky a poskytují služby. My pracujeme! To my víme jak důkladně organizovat naše pracoviště, protože je to to, co děláme každý den.
Všichni šéfové a akcionáři jen shromažďují prostředky a berou ohromnou část zisků. Představ si, o kolik méně práce bys musel/a vykonávat, pokud by všichni lidé místo vykonávání neproduktivních zaměstnání vykonávali užitečnou práci? Mnoho z nás tráví značnou část svého života v práci, produkuje zbytečné věci nebo vykonává zbytečné služby, například výrobky s úmyslně omezenou trvanlivostí nebo pojišťovnictví. Měli bychom více času, abychom dělali to, co skutečně chceme a realizovali naše přání. Byli bychom více šťastní a více schopní pomáhat druhým, protože by jsme nemuseli ztrácet náš život jízdou do nudné práce, neproduktivního povolání a připravovat se ve škole nebo univerzitě na to být „dobrým“, „produktivním“ zaměstnancem.
Jednoduše se zeptej: Kolik času tento týden strávíš s lidmi, které miluješ? A nyní se zeptej: Kolik času strávíš v práci?
Všechno, co bychom dělali, by sloužilo k uspokojování našich potřeb, proto bychom byli ochotnější k usilovné práci. Dokonalým příkladem může být to, co se podařilo uskutečnit během španělské občanské války v letech 1936-1939, když byly závody na samosprávném dělnickém území přebírány pracujícími. Jak se ukázalo, byly mnohem efektivnější, než pod kontrolou kapitalistů. A dnes v Argentině vyhodili pracující keramičky ZANON šéfy a spravují ji sami a pracují v lepších podmínkách než předtím.
Myšlenka, že je k řízení zapotřebí nějaká centralistická skupina nebo jednotlivec, protože by to jinak nebylo uděláno, je směšná! Názor, že pracujeme výkonněji s vedením, které nás drží kolem krku a krade nám zisky a říká, co máme dělat , je bezvýznamné, když se na problém podíváme trochu hlouběji. Během korporační konference se jeden z řečníků ptal, proč dělníci těžce pracují 8 hodin denně, a když se vrátí domů, tak těžce pracují doma nebo na zahradě?
Odpověď je jednoduchá: protože chtějí. V zaměstnání víme, že nám těžká práce nepřinese užitek a jen co šéf zmizí za rohem, my se samozřejmě začneme potloukat. Proč bychom měli těžce pracovat pro někoho, kdo nás vykořisťuje? Na zahradě nebo doma děláme to, co chceme a kdy chceme pro naše vlastní potřeby a můžeme těžce pracovat sami pro sebe, než věčně ziskuchtivou korporaci, která nás používá jako stroje, které mohou koupit a prodat.
Záležitosti jako tyto z každodenního současného života, jsou příklady svobodného komunismu v praxi a co je nejdůležitější, jsou přítomné v práci obyčejných lidí zápasícími s výzvami každodenního života. Základem socialistické společnosti je spolupráce mezi sebou rovnými lidmi. Naše vrozená schopnost spolupráce se dokáže projevit dokonce i v kapitalistickém světě od malých věcí jako je organizování pohoštění, kdy různí lidé připraví a přinesou jídlo a pití až po úklid do velkých dobrovolnických organizací jako The Royal National Lifeboat Association. Tyto záležitosti dokazují, že svět svobodný od šéfů a vlády je možný. Tyto záležitosti ukazují, že svobodný komunismus je uskutečnitelný.
Jak chceme dosáhnout svobodného komunismu?
Všechno to zní hezky a je těžké uvěřit, že by kdokoli mohl být proti tomu. Přesto jich je mnoho. Vládní institucionalizované struktury jsou uzpůsobené tak, že nemohou vrátit svoji moc a privilegia. Pokud se jedna z korporací nebo vláda rozhodne, že současný systém je nespravedlivý a bude jej chtít změnit, potom jako korporace zkrachuje nebo bude odkoupena. Vláda realizující následující politiku zůstane v izolaci a bez podpory masového hnutí, upadne z důvodu odlivů kapitálu, očerňování médií nebo také ozbrojenou intervencí. Musíme jim vzít moc a realizovat vládu nad svými životy sami. Přestože jakkoli pracující početně převažují nad šéfy v zemi i v zahraničí, šéfové mají ve svých službách policii, aby nás mlátila, cely a vězení, aby nás zavírali, armádu, aby do nás střílela, školy a korporativní média aby nás ohlupovala a spoustu dalších institucí, které nás drží v poslušnosti.
Proto ve skutečnosti existuje potřeba revoluce. Především myšlenkové! Musíme přestat věřit v kapitalismus. Musíme se začít vidět jako navzájem rovní a solidární pracující, jako třída, která je v současnosti rozdělována rasismem, sexismem a dalšími stupidními předsudky. Samozřejmě změna našich myšlenek není všechno. Protože třída kapitalistů nám nedá svoji moc bez boje, musíme být připraveni na obranu všech vybojovaných svobod, které nám chtějí vzít. Podniky musí být převzaty lidmi, kteří tam pracují a pracovat pro potřeby společnosti a ne pro šéfy. Dokázali jsme to v minulosti a můžeme to dokázat i dnes. Musíme si být jednoduše vědomi naší kolektivní, třídní síly.
Co musíme udělat dnes?
Organizujme se, sdružujme se společně s podobně smýšlejícími lidmi své společnosti a začněme vytvářet skupiny s cílem vybudovat solidární cítění ve vaší čtvrti. Zakládejme vzájemné skupiny, sousedská sdružení, naučme se jak společně žít bez policie, pánů a dalších reprezentantů vlády a velkého byznysu.
Sjednoťme se se svými spolupracovníky, abychom požadovali lepší mzdy a pracovní podmínky a pokud šéf odmítne, zahajme kolektivní akce jako zpomalování práce nebo stávku, aby splnil naše požadavky. Organizujeme silné skupiny a sítě na pracovištích a v odborových svazech. Společně s dalšími pracujícími propusťme svého šéfa! Spojujme se s dalšími lidmi ve svých školách nebo univerzitách a bojujme za nápravu situace, například pokud chtějí zavést školné, organizujme masové odmítání plateb.
Cokoli děláme, ujistěme se, jestli se naše organizace prolínají do našeho normálního každodenního života. Jedině naším přímým angažováním se v dané záležitosti můžeme vybudovat silné hnutí a lepší svět.
Kolektivní akce pracujících lidí a jejich rodin v Anglii znemožnily Margeret Thatcher zavést zvýšení daní v roce 1990. Vedly k významnému zvýšení životního standardu v průběhu 200 let. Na celém světě vedly boje pracující třídy k revolucím, odstranily diktatury a vybojovaly zkrácení pracovní doby… Seznam by byl velmi dlouhý. Když jednáme společně, můžeme dosáhnout všeho.
Buďme realisté, žádejme nemožné!
Libcom group, 2005
www.libcom.org
přeložil Květoslav Vobořil
Comments